Moje cesta k lehkosti

Celý život se na nás ze všech stran valí spousta rad a tipů, jak být štíhlá a mít dokonalé tělo. Dívají se na nás modelky z fotek v časopisech. Jezte tak a tak, nejezte to a to. Tlak stoupá a vy se snažíte dospět k dokonalosti. Ale nedaří se. Náš metabolismus pláče a hubnutí nepřichází, i když jíme minimálně, v podstatě jen zeleninu a cvičíme dvakrát denně. Měla jsem to stejně.

Boj o ideální postavu, mě zasáhl už v pubertě. Měla jsem neustále pocit, že nejsem dost dobrá a musím ještě shodit pár kilo. Přitom, když se zpětně kouknu na fotky z té doby, nevidím tam žádná kila navíc. Čím to je? Koukám na to s odstupem a jiným pohledem.

V dospělosti jsem začala experimentovat s dietami. Ke sportu mě naši vedli od malička, to jsem brala jako přirozenost. Cvičila jsem skoro každý den, nějaké období i dvakrát denně. Tancovala, plavala, jezdila na kole, v zimě na lyžích.

Ale co se týká jídla, zkoušela jsem všechno možné. Kdysi dávno frčela dělená strava od Lenky Kořínkové, pamatuji si, že jsem na tom začínala, pak diety modelek, to když chcete rychle zhubnout během tří dnů na nějakou akci. Později jsem si uvědomovala, že potřebuji poradit, zkusila jsem tedy i jídelníčky od odborníků.

Dá se říct, že v dnešní době se dá vyzkoušet mnoho, ale aby náš metabolismus fungoval správně a tělo bylo dobře vyživené a nehladovělo, cítili jsme se v kondici a lehce, chce to dodržet některá pravidla.

Jak se stát boubelkou s lehkostí?

Co je potřeba si uvědomit? Musíme pracovat na kompletním balíčku:

• zdravé stravování, které nám nic nezakazuje
• dostatečný pohyb, který nás baví
• ale především je to v hlavě – pusťme do ní lehkost

To jsou tři základní směry, kterých se držte a bude vám lépe a lehčeji.

Pak jsou samozřejmě další faktory, jak si připadat krásná – mít zdravou pleť a umět se správně nalíčit, mít kvalitní vlasy a super účes. Vědět, že existuje i kvalitní tělová kosmetika, která vám pomůže s povadlou kůží nebo celulitidou.

A především nechat o sebe pečovat. Relaxovat. Zajít si na masáž.

Miluju to, ráda se nechávám hýčkat. V každodenním shonu si to moc dovolit nemůžu, buď není čas, nebo energie, abych se hýčkala sama, manžel na to není a můj tříletý syn sám vyžaduje maximální péči a mou energii.

Když je toho všeho na mě moc, ráda si dopřeji péči od druhých. Kadeřnice, kosmetička, masérka – to vše mi dodá, kromě pohybu, který je pro mě klíčový, spoustu chybějící energie.

Jsou to chvilky jen pro nás. Ráda si jen zavřu oči a vnímám doteky druhých. Chápu, že pro někoho tohle není, ale nevadí, jsou jiné způsoby relaxu, kdy na vás nikdo nesahá.

Pojďme si rozpitvat ty tři základní pilíře

1. Zdravé stravování, které nám nic nezakazuje

Věřte nebo ne, ale vyzkoušela jsem za těch 30 let dospělého života spoustu diet, jídelníčků a zdravého stravování. Kdybych věděla, to co vím teď, možná bych žádné hubnutí nepotřebovala. Ale po mých zkušenostech s dietami se můj metabolismus pěkně zapotil a začal dělat problémy.

Diety, co vám zakazují jíst tohle nebo tamto, nejsou za mě to pravé ořechové. A dá se říct, že nebudou ani to nejzdravější, co si můžeme dovolit.

A to je to klíčové – DOVOLIT SI JÍST.

Pro správný chod metabolismu je důležité jíst, nevynechávat žádnou složku živin, musí být zastoupeny jak bílkoviny, sacharidy, tak i tuk. Vždyť některé vitamíny jsou rozpustné jen v tucích.

Ale POZOR. To nejdůležitější je – kolik toho můžeme sníst, kdy a jak často.

V tomhle se mnohé zaseknou a řeknou si, že ony to mají jinak, že jim funguje něco jiného. Ano, máte pravdu, každá z nás se musí naučit vnímat své tělo, jak funguje a co na něj platí. Každá z nás má jiné zkušenosti, jinak nám funguje metabolismus a jsme v různých životních fázích.

Ale ruku na srdce, funguje vám to? Opravdu víte, jak na to? Nebo jste celoživotní boubelka, jako já, která sice ví, ale realizace pokulhává. Neustále nám v tom něco brání. O neustálých výmluvách si něco napíšeme v posledním bodě – Je to v hlavě.

Teď vám prozradím, k čemu jsem se dobrala já, po všem tom zkoušení různých diet a jídelníčků, po čtení stovek článků, receptů nebo studování knih o zdravém stravování.

Co mi pomohlo shodit 20 kilo, když už jsem se na sebe nemohla ani podívat do zrcadla?

Vzhledem k tomu, že jsem starší maminkou a shazování nadbytečných kil nebyla žádná sranda, nestačilo jen makat při cvičení několikrát v týdnu, ale důležitou roli hrál právě zdravý jídelníček. Jak to ale udělat, když mám malého akčního syna, který je náročný na energii a řídí můj čas?

Vůbec se mi to ze začátku nedařilo. Snažila jsem se dodržet zdravé zásady, které vám povím níže, ale energie bylo málo, zato velká chuť na sladké, abych tu energii doplnila. O nějaké dodržování pravidelnosti ani nemluvě.

Abych nastartovala hubnutí a naučila se správně stravovat, nezbylo mi nic jiného, než jít za odborníky a objednat si zdravý jídelníček v krabičkách. Vím, že je to pro mnohé dražší, ale velice účinné. A pokud to nejde jinak, musíme si umět pomoci nebo si říct o pomoc. Nebojte se toho.

Vyberte si takovou společnost, která dodržuje všechny zásady zdravého stravování, jídelníček je pečlivě sestaven odborníky, dbá se na zdravé techniky vaření a můžete si vybrat velikost porcí dle kalkulačky, která vám vypočítá množství KJ, které jsou vám šité téměř na míru. Nebo navštivte odborného výživového poradce, který vám poradí, a vařit si už budete sami.

Když už jsem si řekla, že se do hubnutí vrhnu a udělám proto všechno, krabičky mi v začátku hodně pomohly. Naučila jsem se, co jíst, jak často, a jakou velikost porcí. Někdy to vážně překvapí, jaký malý bobek bramborové kaše mi dali, ale hlad jsem nikdy neměla.

Díky vyváženému jídelníčku jsem přestala jíst sladké, prostě jsem už nepotřebovala mlsat a doplňovat uměle energii. A to ani potom, co jsem s krabičkami přestala a začala si jídlo chystat sama.

Které zásady jsem dodržovala?

• Pravidelně jsem jedla 5x denně (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře)
• Dodržovala malé porce (velikost závisí od energetické hodnoty vašeho jídla)
• Žádné mlsání mezi jídly (odstup mezi jednotlivými jídly jsou 2-3 hodiny)
• Poslední jídlo jsem měla min. 2-3 hodiny před spaním
• Zdravě jsem si vařila – žádné smažení, přepálený olej, ale vařila jsem v páře nebo ve vodě a pekla (luxusní je příprava masa sous–vide, ale to neumím, to jsem měla v těch krabičkách)
• Zařadila jsem do jídelníčku zdravé plnohodnotné potraviny – žádné polotovary
• Dodržovala jsem pitný režim

Co vás teď napadá za otázky?

Jíst 5x denně – to je moc. Není, když dodržíte malé porce a rozestupy mezi jídly bez mlsání. Určitě nepodceňujte sílu dopolední svačiny, díky ní nebudete po večerech vyjídat ledničku.

A pokud máte rádi sladké, kupte si kvalitní hořkou čokoládu, která obsahuje vysoké procento kakaových bobů nebo přímo vysokoprocentní kakao a přidejte si ho do ranní sladké snídaně, k jogurtu, vločkám a ovoci. Nebo si ke svačině udělejte smoothie z ovoce. Určitě vás to uspokojí. Nejezte sladké už odpoledne, ani ovoce.

2. Dostatečný pohyb, který nás baví

Určitě už víte, že by se mělo cvičit alespoň třikrát až čtyřikrát týdně po dobu 30-60 minut. Ale záleží také, jaký druh pohybu zvolíte, jak je intenzivní.

Zásadní ale je vybrat si sport, který vás bude bavit. Když budete cvičit s nechutí, jen protože musíte, tak vám to moc nepomůže a vaše psychika půjde dolu a ne nahoru. Dobrá nálada je efekt, který potřebujeme. Nakopnout naši energii a pořádně se vyřádit.

Naštěstí žijeme v době, kdy máme široký výběr cvičení a je na nás, co si vybereme, co nás bude bavit. Někdo v tom má jasno, ale někdo může teprve začít zkoušet a hledat. Ze zkušenosti můžu prozradit, že se mi věkem priority měnily.

Když jsem byla mladší, nedokázala jsem si představit, že bych chodila na jógu, pilates nebo jakékoliv pomalejší cvičení. Potřebovala jsem dynamiku, pořádně se zapotit, a když mě po cvičení bolely svaly tak, že jsem se pomalu nemohla hýbat, tak to bylo to pravé a byla jsem uspokojená.

S pokročilejším věkem jsem se naučila, že až tolik nezáleží, kolik toho vypotím, i když to mám stále ráda, ale že mohou být prospěšné i pomalejší typy cvičení. A je dobré pohyb střídat. Nezůstávat jen u jednoho druhu pohybu. Tělo si zvykne a nebudete vidět už takový efekt. Já mám ráda pestrost a je pro mě důležité, aby mě to stále bavilo.

Co je mým hnacím motorem?

Miluju tanec. Už od základky jsem vyhledávala, kde je jaký taneční kroužek, tenkrát to nebylo tak rozšířené. Nakonec jsem na střední našla taneční skupinu, která mě neskutečně bavila a dala mi obrovské základy v moderním scénickém tanci.

Věnuji se různým druhům moderního tance celý život, už jsem pak sice nikdy nebyla v uzavřené taneční skupině, ale vyzkoušela jsem lekce v různých taneční studiích, navštívila spoustu tanečních seminářů nebo letních škol tance. A to jsem si vždy připadala, že nejsem z těch nejštíhlejších, ale dělala jsem to pro sebe. Tak jsem vytrvala.

I ve starším věku jsem si našla menší taneční studio, kde mohu tančit jednak flamenco, tak i jazz dance, jsou tam podobně naladěné ženy, zvedne mi to vždy náladu a kromě úžasného pocitu z tance a zpoceného těla, mě ještě bolí čelist z neustálého úsměvu na tváři.

Dále ráda běhám, chodím na skupinové lekce cvičení nebo jógy – kde funguje neuvěřitelně společná energie, která vás nakopne, a o to více si to užijete. Našla jsem si fitko jen pro ženy, kde mohu kromě kruhového tréninku a kardio strojů využít i relaxační zónu. Asi deset let jsem také chodila na sportovní bootcamp, kde si opravdu nevydechnete, těším se, až se tam po mateřské vrátím.

Při mateřské jsem musela najít i takové cvičení, které mohu dělat i se synem. Existují studia nebo fitka, která nabízí skupinová cvičení pro maminky se svými malými ratolestmi. Maminky cvičí a děti si hrají. Možností je také outdoorové cvičení, kde si děti hrají venku na hřišti a maminky mohou cvičit na čerstvém vzduchu.

A pokud se nechcete potit s ostatními, vyjeďte si na kolo, koloběžku, na bruslích, jděte si zaběhat, zaplavat nebo prostě jen naplánujte pěší túru, kde si svižným krokem splníte svůj cíl.

A prosím respektujme své zdraví, své tělo a zdravotní limity. Pokud máme dlouhodobé problémy s klouby, nebudeme hned běhat, ale stačí svižnější chůze nebo plavání. Postupné zatěžování, nic nelámat přes koleno. Každý máme své tempo.

A teď si říkáte, vždyť cvičí jako blázen, proč je pořád boubelkou?

Protože občas i přes to makání prostě polevím v jídle, nestíhám jíst pravidelně nebo si uvařit, ale nehroutím se a řeknu si – VŽDYŤ SE SVĚT NEZBLÁZNÍ.

Nejsem nejlepší kuchařka a nadšenec vaření, tak prostě někdy něco nedodržím, a hubnutí je pro mě o to těžší. Co je ale důležité, když si občas něco dopřeji nezdravého, tak si druhý den udělám zdravější jídlo, přidám si k obědu brokolici a večer si dám zeleninový salát.

3. Je to v hlavě. Pusťme do ní lehkost

To se jí teda řekne. Já toho mám v hlavě spoustu, kde mám začít? Co s tím asi mám dělat, když to tak mám už od malička? Já to prostě nedokážu.

Tohle všechno vás asi napadlo jako první.

Ano, je to ten nejtěžší úkol pro nás všechny, vyčistit si hlavu, nechat jít staré křivdy, myšlenky, starosti, hodit vše za hlavu. Jak lehce se to řekne a jak těžko realizuje.

Zkusme se na to podívat s nadhledem. Netrapte se věcmi, se kterými už nejde nic dělat. Odpusťte druhým a hlavně odpusťte SOBĚ. Nestavme se do role oběti.

Jsem taková, jaká jsem a pokud vy jste se sebou více méně spokojené, tak do toho nikomu jinému nic není, NETRAPTE SE S TÍM.

Věřte samy sobě. Je to váš život a je to na vás. Ostatní si mohou říkat, co chtějí. Většinou je to tak, že pokud vás někdo kritizuje, tak má problémy především on sám a z nějakého důvodu je projektuje do vás. Nevšímejte si takových lidí. Obklopte se pozitivními, stejně smýšlejícími lidmi, které právě můžete potkat při cvičení.

NEJSTE V TOM SAMY.

Vyjmenovala jsem tu několik zásad, které se snažím aplikovat i ve svém životě. Protože to opravdu někdy není snadné. Prošla jsem si tím vším, o čem tady píšu a budu psát a s nejčistším svědomím předávám poznatky vám. Odžila jsem si je a věřím, že mohou někomu pomoci.

Když na mě padalo všechno a neměla jsem podporu svého blízkého okolí, snadno jsem sešla z cesty a nekontrolovaně jsem jedla, hlavně sladké. Váha stále stoupala a bylo čím dál těžší přestat a začít myslet jinak. Náladu jsem měla na bodu mrazu a bylo snadné se rozzlobit, zakřičet na své blízké, asi se se mnou nedalo moc mluvit. Zabředla jsem do špatné nálady a stresu a vyrovnávala to sladkým.

Přibrala jsem 20 kilo, ani jsem nemrkla.

To co mě vrátilo zpět, bylo zděšení z toho, že jsem přesáhla hranici 100kg. Necítila jsem se dobře, funěla jsem jako hroch, ale štvala mě i ta neustále špatná nálada, neznala jsem se tak, byla jsem vždycky pohodář a nelíbilo se mi to. A tak jsem se s tím rozhodla pracovat i v hlavě.

Chtěla bych vás namotivovat, že není nic ztraceno a my žijeme dál, nejlépe s úsměvem, dá se s tím něco dělat, když samy budeme chtít.

Podívejme se na nejčastější zabijáky hubnutí a kondice, co nám blokují mysl.

PROČ NÁM TO VLASTNĚ NEJDE?

VÝMLUVY – myšlenky a výmluvy nám stále běží v hlavě, je jich hodně a zrazují nás.

Neustálé důvody, že nemůžeme dělat to a to, protože musíme to a tamto, známe to všechny, vždycky je důvod nejít cvičit, dát si sladkou tyčinku a říct si, začnu od zítra. Kolikrát jste to zažily?

Další zádrhel je LENOST. Také velmi rozšířený nešvar. Úzce souvisí s výmluvami, v podstatě jdou ruku v ruce jako nerozlučná dvojka.

Mám takovou zkušenost, že je to vždy, když mám hodně práce nebo po dovolené, když je náročnější období. Přestanu žít ve své aktivní rutině a vybočím z ní, protože mi čas zabírají jiné věci, povinnosti doma i v práci.

Pak je někdy návrat těžký a dlouhý. Přepadají mě výmluvy, proč se ještě nevrátit do starých dobrých kolejí, co ještě musím udělat, než si začnu chystat ty saláty a vařit zdravě. Půjdu si zítra zaběhat? Nebo bude pršet? Odložím to na pozítří. Lenost zvítězila.

Co z toho plyne? Je lepší nepřestávat se svými pohybovými a stravovacími návyky a jen si upravit frekvenci cvičení, případně si v takovém období, kdy je hodně práce, koupit třeba zdravou stravu v krabičkách a mít uvařeno.

Na dovolené si můžete také zasportovat, nebo pokud je to možné, zvolit z rautu to zdravější.

Další kapitolou jsou STAROSTI, další ničitelé hubnutí. Říká se, že pokud musíte doma stále něco řešit, potřebujete pevnou a širokou základnu, abyste to ustáli. Ženy obecně více řeší než muži, proto mají mnohé z nás postavu typu hrušky a tím pevné základy. Nic s námi neotřese. Všechno zvládneme.

Ale proč nezvládáme tedy hubnout?

Když nás něco tíží – slyšíte to slovo – tíha – nemůžeme vzlétnout, hýbat se, dýchat.

Zkusme se odlehčit, hodit věci za hlavu, poděkovat za zkušenost a jít dál – a jsme zase na začátku této kapitoly.

DOST DOST DOST, poznávám se, už se mi zase zrychlil tep a nedostává se dechu, cítím úzkost.

Zhluboka se nadechnout a vydechnout. Když vás zastihne panika, že nevíte, co už máte proboha dělat, tak se zastavte. A znovu. Zhluboka se nadechněte a vydechněte. Když bude výdech delší než nádech, zklidní se vám tepová frekvence a můžete se nad vším v klidu zamyslet.

Někdy jsou dny lehčí, plné radosti a spokojenosti, a jindy přijdou dny těžší, kdy na vás všechno padá a emoce se bouří. Mám to také tak. Tato pravidelná sinusoida emocí doprovází každého z nás.

Ale právě zažít těžší dny je důležité pro to, abychom mohli cítit v jiné dny tu lehkost a radost.

Věřte, že nezáleží, jestli máte 60 nebo 70 nebo 80kg. Ale tím nejdůležitějším faktorem je pustit některé věci z hlavy a cítit lehkost v životě, s tím pak půjdou ruku v ruce i kila dolu. Zahoďte to, co vás tíží a plujte na vlně lehkosti.

Pojďme žít s lehkostí každý den.