Jak dopadla výzva? Od zlomené nohy k vodním hrátkám v brouzdališti

Když si dáme sami sobě výzvu, je snadné ji nedodržet, chce to opravdu pevnou vůli a vytrvat. Nebo nějakou silnou motivaci. Co mi pomohlo zvládnout každodenní posilování rukou?

Řekla jsem si, že budu cvičit pro sebe a pro svůj dobrý pocit. S rukama jsem byla nespokojená už dlouho a teď byla ta pravá příležitost to změnit. Nemohla jsem zatím cvičit jinak, kvůli zlomené noze, tak jsem své tělo uspokojila aspoň tímto pohybem.

Cviky vám ukážu ve videu níže, cvičila jsem každý cvik 20x a tři série. Vyšlo mi to akorát na 15 minut. Ze začátku jsem zvládala jen první sérii po dvaceti opakováních, ale postupně jsem byla schopná zacvičit všechny tři série v plném počtu opakování každého cviku.

A jak to bylo s mou pevnou vůlí?

Pořádně jsem ji otestovala. Nejhorší je vždy začít a pak nepolevit. Začátek byl pro mě snadnější, než jsem si myslela. Jak jsem byla dlouho bez pohybu, už mi nějaký chyběl, tak jsem začala s velkým nasazením a musím říct, že jsem polevila jen jednou, kdy jsem popravdě na cvičení úplně zapomněla.

Někdy se mi opravdu nechtělo, byla jsem unavená po nabitém dni a syn šel spát hodně pozdě, vždy jsem si musela říct, děláš to pro sebe, tak do toho. Většinou, když už jsem věděla, že jde syn pozdě spát, tak jsem raději cvičila před tím, když koukal na večerníček. Věřte mi, že pokud odoláte pokušení se na to vykašlat, a zacvičíte si, budete mít z toho skvělý pocit.

Úskalí může přijít, když právě polevíte a řeknete si, nechám to na zítra, ale zítra se vám také nechce, nebo zapomenete a už se to veze. Asi to znáte. Ale je důležité, co nejdříve zase naskočit do procesu a pokračovat.

Po šesti nedělích jsem chtěla pokračovat v posilování rukou, ale můžu vám prozradit, že jsme odjeli na dovolenou a už jsem si na cvičení nevzpomněla. Pevná vůle se vytratila. Udělala jsem si novou dohodu – aspoň jednou týdně si pořádně na ruce zacvičím. To se dá dodržet :).

Po jaké době přišlo zlepšení?

Už po 12 dnech posilování rukou jsem cítila, že mi paže zesílily a byla jsem schopna vydržet celé cvičení bez protahování mezi cviky. Ano, pokud už cítíte bolest a sotva držíte ruce nahoře, tak si je mezi cviky uvolněte a protáhněte, a pak zase pokračujte. Zlepší se to.

Ty zdatnější z vás mohou použít činky. Zátěži se meze nekladou, každá z nás je jinak zvyklá, já například mám slabé paže, i když se mi během mateřské dost posílily. Stačila mi tedy zátěž vlastní vahou.

Jak dopadla má vlastní výzva po 6 týdnech?

Pocitově jsem určitě paže posílila, to jsem už zmínila výše. Na pohled bych řekla, že vypadají paže více zpevněné, posuďte sami dle porovnání na obrázku. Co se týká obvodu paže, zmenšila jsem ho o 1 cm.

To je slušné ne? Vyplatí se pravidelnost, to je jasné. Když cvičíte každý den alespoň měsíc, prostě to musí být znát. Že to není žádný zázrak? Ale aspoň jsem něco dělala, lepší něco než nic. Chce to ještě vytrvat a soustředit se zase na jiné cviky, které tělo nemá ještě zafixované, aby mohlo zase viditelně zareagovat. Já jsem pro začátek spokojená :).

Po dvou měsících, co jsem měla zlomenou nohu, jsem konečně mohla začít zatěžovat chodidlo. Žádné rehabilitace mi na chirurgii nenapsali, poslali mě domu se slovy – to rozchodíte.

Tak jsem to rozchodila. Co nejdříve jsem se zbavila berlí, které mi akorát překážely. A snažila jsem se chodit nejen doma, ale také si prodlužovat procházky venku. Někdy nerovnosti chodníků daly pěkně zabrat, nemluvě o kočičích hlavách.

Další mou rehabilitací byla chůze v terénu, nezpevněné cesty a hlavně tráva, či trsy trávy a nerovný zvlněný terén. To byla opravdu skvělá příprava proto, abych mohla začít zase se cvičením a běháním.

Asi týden po sundání sádry a ortézy jsem jela k mému bráchovi na venkov, mají takové malé hospodářství s domácími zvířaty (kozami, králíky, drůbeží, kočkou, psem) a tam je dost nerovný povrch a k tomu je to v kopci.

Potom, co jsem v prvním týdnu doma odhodila berle a už lehce kulhající chodila po rovném linu, byla návštěva u bráchy výzvou. Po cestách to přece jen tak nějak šlo, ale honit syna po trávě v takovém terénu nebylo vždy ideální. Po celém dni mě pěkně noha bolela.

Ale vzpomněla jsem si vždycky na stará moudra: Co tě nezabije, to tě posílí. Nebo: Co bolí, to sílí.

Asi jsem to možná občas trochu přehnala, přetížila, ale o to rychleji se mi podařilo chodidlo zrehabilitovat.

První cvičení jsem si dopřála už po 14 dnech. Toužila jsem vyrazit na dětské hřiště v lese, kde nejraději cvičím, ale dávala jsem si velký pozor na chodidlo. Přece jen jsem ještě běhání, poskakování a větší kardio vynechala. Ale posilovat se dalo.

Běhání přišlo samo od sebe. Prostě jsem jednou musela. Proč? Zapomněla jsem synovi oběd do prázdninové školičky. Takže jsem si udělala půlhodinový běh mimo plán. Ale zjistila jsem, že už jsem připravena na pořádný trénink.

Co je výborným pomocníkem při rekonvalescenci? Voda.

Protože můj syn miluje vodu, tak často chodíme do bazénu, nebo když je hezky tak na koupaliště nebo přehradu.

Když jsem ale na syna sama a nemám k ruce nikoho jiného, nemůžu si jít bohužel zaplavat. Jsme spolu jen v brouzdališti nebo ho učím plavat ve větším bazénu nebo hloubce.

Co tedy dělat, když s dětmi zůstaneme v brouzdališti? Protože voda je na rehabilitaci ideální, snažila jsem se přijít na některá cvičení, která mohu dělat i třeba skrytě mezi ostatními rodiči a dětmi v brouzdališti, zatímco tam můj syn řádí. Když jsem cvičila, zkoušel to také a měl radost, že jsem tam s ním a můžeme dovádět.

Když máte malé miminko, existují bezpečné kruhy i pro ně, tak tam mohou okolo vás plout, bude se jim to líbit.

Skrytá cvičení pod vodou v brouzdališti či mělké vodě

1. Hrajte na honěnou – běhání v mělké vodě je náročnější než na suchu. A pokud to nejde, tak se můžete stát krokodýlem a honit děti tak, že budeme ležet břichem a nohama na vodě a rukama „běhat“ po dně.
2. Rozvlňte nohy pod vodou – vsedě se opřete o ruce tak, abyste zvedly zadeček a nohy měly natažené před sebou těsně pod hladinou vody – kopejte s nimi jako např. při kraulu nebo stříhejte nohama jako nůžkama. Zkuste i jízdu na kole – kolena krčte až k bradě.
3. Pro pěkný zadeček – klekněte si a sedněte na paty, potom podsazujte pánev, ale nepokládejte ji zpět na paty.
4. Posílení rukou – můžete sedět třeba v tureckém sedu a dělat pod vodou rukama mlýnek nebo můžete plavat na místě prsa. Skvěle nenápadně můžete cvičit i tím, že víříte vodu – ruce veďte silou z rozpažení ve vodě do předpažení a zpátky (vše těsně pod hladinou).

Více tipů o zapojení dětí do cvičení najdete v mém e-booku zdarma.

Užijte si legraci s dětmi a žijte život s lehkostí. 🙂